Série obrazů

Plenéry

Série plenérových maleb vzniká z bezprostředního pozorování světla, barev a proměnlivé atmosféry místa. Čím dál víc mě zajímá otevřený prostor krajiny, který se stává místem, kde se skutečnost proměňuje v barevnou stopu.

59 díla v sérii

DIGI

Soubor digitálních maleb, které vznikají jako rychlé studie, skici, zátiší i plenérové záznamy. Digitální prostředí mi umožňuje zachycovat okamžité dojmy bez nutnosti výsledný obraz dále rozvíjet.

27 díla v sérii

Pouto

Série maleb spoutaná zhmotněnou představou pouta mezi těly, jež se na každé malbě zobrazuje v jiném vztahovém rozpoložení.

23 díla v sérii

Pohybovky

Studie figur v pohybu, založené na gestu, dynamice a zachycení okamžiku.

22 díla v sérii

Květiny

Série obrazů, ve které se opakovaně vracím k motivu květin. Jednotlivé práce zachycují jejich rozmanitost, strukturu a proměnlivost.

18 díla v sérii

DRAK-TLAK-KOUŘ

V letním semestru jsem navázala na svůj dlouhodobý zájem o malbu jako prostor vnitřního zápasu/proměny a soustředila jsem se na motiv protagonismu a antagonismu. Výchozím impulzem byl obraz sv. Jiří a drak namalovaný Paolem Uccellem. Přenesla jsem se do prostorů kotelny a udírny, kde se odehrály intenzivní okamžiky spojené s existenciálním nábojem. V malbách a objektech se objevují motivy draka, vrbáče (vrbové bytosti), ohně, kouře a kotle, které fungují jako metafory potlačené agrese, rodinného napětí a zároveň touhy po očistě. V průběhu semestru jsem od doslovnějšího dramatického konfliktu postupně přešla k jemnějším, otevřenějším situacím, ve kterých hledám větší míru naděje. Objevují se motivy stromů, mohutných korun a kořenů, které chápu jako „nádoby“ pro emoce, paměť i tělesnou zkušenost. Téma „co je nad námi“ přináší silný pocit přítomnosti něčeho, co nás přesahuje, a který přenechávám k dočtení divákovi.

13 díla v sérii

VĚCI, NAD KTERÝMI PŘEMÝŠLÍM - přicházejí nebo odcházejí?

Další cesta: Potkávám jednoho – toho samého člověka, V příkrý, pod kopcem, ležím pod levandulí…:vůně: motáme si hlavy. Náruč zaručí blízké propojení, / pokaždé / se však objeví vnucená zápletka. Pleteme si hlavy. (Fakt) Žluté copy, spíš proutky (jak dlouhé?) – dlouhé až k zemi, srůstají s trávou, na níž se minulé, předešlé, ty předtím – neustále vracejí… - zvolám: “Lidi! Já dopadám do toku řeky, kde nepromíjím prominutelné a prostě, jednoduše se nesmím vrátit. Nahmatám tlačítko ZPĚT…ZZZzlozvyk ZLO jako zvyk. Zvykám si na zlo? Obstojně se držím v mdlém tlení, Kde si sama se sebou povídám. “Je to obyčejná otázka?” zeptám se. “Ano, jen je to otázka života a smrti,” odpovím si. Ten samý člověk se nade mnou pousměje – jsem jen reflexí sebe sama? ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨ Řeka se zklidní, nevěřícně kouknu do mraků… a najednou zapomenu… Slyším ambientní hudbu, Bez těla se vznesu, Jsem přece ve snu, Ne? U – s – n – u ………………………………………………………………………………………………………… / čas: nejasný / ozařující zrnko světla mne znovu probouzí.

13 díla v sérii

Pole

2023 Hrbolatá pláň, co se dostává za nehty. Než začali sbírat, stáli naproti sobě vystrašeně, čekali, co bude, či nebude. Krky se jim svíraly, nepozdravili se a radši civěli k zemi, blátivá plocha se mezitím hýbala, rukavice na upocených dlaních znepříjemňovaly držení prázdných kýblů, sběrači stáli nad rozoranou brázdou, rozhlédli se kolem, nebyli jediní komu rodinná sešlost otáčela vnitřní orgány, ostatní skupiny lidí se shromažďovaly u přidělených řad brambor a z každého koužku se pod zamračenými mračny spirálovitě dostával ven falešný tón smíchu, bez očního kontaktu věděli, že je čas si dřepnout, protože rodiny mezi sebou závodili o rychlejší posbírání pytlů, bahno se lepilo na prsty a s každým dalším dloubnutím do hlíny, rýpali i do sebe. „Klid, jsme na poli… tady se přece všechno ztratí.“

10 díla v sérii

PROSTŘEDÍ VANY

Prostředí vany 2023 Jsem v něm. Topím se pod – či nad? Prý odpočívám. Vidím koleje. Leje, leje tu. Má to být snad očista? Jdu k trati – furt rovně. Znám to tam od chvíle, co jsem poletovala nad jahodníkem. Teda, co mě babiččiny ruce držely nad červenajícíma semaforama. Snědla jsem je. Byly dobrý. Jako vykolejený tělo – tělo – moje. Vykolejený vlak mě netrápí. Ztrácím vlasy – padaj dolu. T o č e j se. Chci exit a černý slova na plátně. Je to konec? Tečka. Právě teď polezu do vany, nechci, aby se mi namočila kůže, rozepínám ji jako kabát, bude viset na věšáku. – má to snad háček? Možná tam nakonec visej i ty vaše—-.

9 díla v sérii

Katarze

Má bakalářská práce s názvem Katarze zkoumá proces očisty a klade důraz na hluboký osobní projev prostřednictvím malby, která pomáhá zpracovávat potlačené emoce. Ohlížím se za svými předchozími pracemi, v nichž jsem se zaměřovala na témata koupelny, očisty, přírodních prvků (vrba, voda) a lidské křehkosti (porcelán). Symbolika katarze je v mých obrazech zobrazena skrze fantaskní postavy - vrbáčů, jmelí a porcelánových figurek – to vše odkazuje k vnitřní proměně, hře s identitou a pamětí. Obrazy fungují jako vizuální deník vnitřního procesu, v němž se proplétají sny a symbolické příběhy. Zbytky barvy, stékající po těle, živí vrby. Parazitické jmelí se stává nositelem příběhů. Prostor koupelny a přírody se zrcadlí, překrývá a střetává –– zatímco dešťová katarze je chaotická, ta v koupelně se opakuje v rytmu. Obrazy zachycují momenty křehkého kontaktu –– mezi matkou a dítětem, mezi člověkem a něčím, co ho přesahuje. Celý akt malby vnímám jako formu terapie a introspekce, kde probíhá katarze –– přináší jak úlevu, tak i poznání.

8 díla v sérii

Katarze I.

První pokus

Byli jsme dětmi. Nebo jimi stále jsme? Nemotorné pohyby a dětské chování mě přivedly k představě vany jako prostoru očisty, který však může být narušen přetrvávajícími myšlenkami z minulosti. Koupelna se pro mě stává intimním prostorem, v němž se mohou každodenní úkony proměnit v existenciální otázky a vést člověka do stavu emoční zranitelnosti. Snažila jsem se tento prostor propojit s dětstvím – obdobím představivosti, nejistoty a růstu. Objevují se proto motivy dětského oblečení, hraček a jednoduchých, neohrabaných pohybů, které jsou dospělému člověku často vzdálené. Postupně jsem od dětských postav přešla k Vrbovým bytostem. Ty sedí u vany s vrbovými proutky vyrůstajícími z jejich těl. Mají lidské tváře a končetiny, přesto působí jako cizí objekty v prostoru koupelny. Přicházejí zvenku, ale nemají možnost tento prostor opustit. Koupelna se tak stává místem mezi očistou a uváznutím, mezi bezpečím a neklidem. Prostor určený k očistě může paradoxně spustit kolotoč nechtěných, melancholických až depresivních myšlenek. Právě v tomto rozporu pro mě spočívá význam katarze.

7 díla v sérii

Realizace

Malby vznikající na základě konkrétního zadání. Objednavatel si určuje motiv, podobu nebo představu obrazu.

5 díla v sérii