Další cesta: Potkávám jednoho – toho samého člověka, V příkrý, pod kopcem, ležím pod levandulí…:vůně: motáme si hlavy. Náruč zaručí blízké propojení, / pokaždé / se však objeví vnucená zápletka. Pleteme si hlavy. (Fakt) Žluté copy, spíš proutky (jak dlouhé?) – dlouhé až k zemi, srůstají s trávou, na níž se minulé, předešlé, ty předtím – neustále vracejí… - zvolám: “Lidi! Já dopadám do toku řeky, kde nepromíjím prominutelné a prostě, jednoduše se nesmím vrátit. Nahmatám tlačítko ZPĚT…ZZZzlozvyk ZLO jako zvyk. Zvykám si na zlo? Obstojně se držím v mdlém tlení, Kde si sama se sebou povídám. “Je to obyčejná otázka?” zeptám se. “Ano, jen je to otázka života a smrti,” odpovím si. Ten samý člověk se nade mnou pousměje – jsem jen reflexí sebe sama? ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨ Řeka se zklidní, nevěřícně kouknu do mraků… a najednou zapomenu… Slyším ambientní hudbu, Bez těla se vznesu, Jsem přece ve snu, Ne? U – s – n – u ………………………………………………………………………………………………………… / čas: nejasný / ozařující zrnko světla mne znovu probouzí.
