Pole

2023 Hrbolatá pláň, co se dostává za nehty. Než začali sbírat, stáli naproti sobě vystrašeně, čekali, co bude, či nebude. Krky se jim svíraly, nepozdravili se a radši civěli k zemi, blátivá plocha se mezitím hýbala, rukavice na upocených dlaních znepříjemňovaly držení prázdných kýblů, sběrači stáli nad rozoranou brázdou, rozhlédli se kolem, nebyli jediní komu rodinná sešlost otáčela vnitřní orgány, ostatní skupiny lidí se shromažďovaly u přidělených řad brambor a z každého koužku se pod zamračenými mračny spirálovitě dostával ven falešný tón smíchu, bez očního kontaktu věděli, že je čas si dřepnout, protože rodiny mezi sebou závodili o rychlejší posbírání pytlů, bahno se lepilo na prsty a s každým dalším dloubnutím do hlíny, rýpali i do sebe. „Klid, jsme na poli… tady se přece všechno ztratí.“