Největší kaluž je dešťový mrak

…

Při zdánlivých mezerách času se může jevit proces jako přesýpací hodiny. Přesýpací hodiny jako jedna z možných pomůcek, jak dosáhnout progresu v procesu. Nahoru, dolu, nahoru, dolu, otočit, neotočit.

…

Při myšlence největší kaluže, která se transformuje do dešťového mraku se mi vybavilo transformování lidí a jejich názorů.

…

„Nemůžeš přeci malovat kaluž, jak se dívá na mrak.“ „Myslím, že právě můžu?“ „Hele a proč do toho prostředku nezapojíš i zrcadlo?“ „To by vypadalo jako atomový hřib…“ „Alespoň by tam bylo nějaký DRAMA-.“

…

„No počkej a co teda-RODINNÉ VZTAHY!?“

…

I když to prostě vím, stejně mi trvalo zjistit, jak moc je rodina důležitá v těžkých časech. Komunikace, důvěra, svěřování, opora, naslouchání…

…

„Kdyby sis představila, jak se tvoji rodinní příslušníci, kteří k sobě chovají názorovou neshodu, sešli, jak si myslíš, že by to probíhalo?“

…

Tak jako zrcadlo. Prostě jenom ten pohled.

…