2023
*„Rychle přepij svou samotu, neboť luční kvítí tě dostatečně neošálí, mám ti snad připomenout, v jakém běhu tvůj otec odešel z porodu? Mé dítě, život budeš mít den ode dne kratší, v těle ti koluje temnota, urputně si přeješ svobodu, ale radši si tahej sama za uzdu.“
Začal poslední týden listopadového měsíce.
Při svém odchodu od cikánské věštkyně,
bloudila pod smrkovými větvemi a stírala si o ně dlouhé
ozvěny svého minulého já.
…
Klame svůj prapodivný chtíč, však sama dechberoucně
cítí se být. Roztroušený pryskyřník na kamenném ňadru
oběti jest, v dlouhých žilách probouzí se jed hned.
Křičí naň… „Pohleď!”
Tu hned šeptají…
„Pohleď, pohleď, hleď, hleď, hleď…”
Hledí.
Odhodlána vstříc svému osudu.
…
Aby ztratila signál, dál se drala černými prostory lesa.
27.11. se v rodinné pekárně sesypalo u pokladny
pět starších dam, tentokrát však dotazy ohledně chleba,
nebo housek nepadaly.
„Nevíte o ní něco?”
„Prý pořád nic… stále pohřešovaná.”
„Já jsem slyšela, že našli její telefon. Ale nemám tušení,
jestli je to pravda…”
„Je pravda, že včera tu byl, takovej ten vysokej s vousem,
ten policista… tak jsem se ptala, ale nic mi neřekl.”
„To je taky… taková malá víska, všichni jsme tu pomalu
jako rodina a tají před námi úplně všecko.”
„Ach jo, je mi těch chuděry líto…a navíc jsem si nemyslela,
že se takové tragédie ještě dožiju!”
„Tak zase, copak si nepamatujete… ten její přítel?
Jak se musel odstěhovat? Za tím taky něco bude…”
„Nebyl to bratr? Vždyť jsem je nikdy neviděla na veřejnosti
nějak víc u sebe…”
„Já vám nevím…”
„Mě to celý bylo divný už od minulýho týdne…
vždycky si objednávala dopředu na rezervaci pečivo
a tentokrát nechtěla… pak jako by se po ní slehla zem.”
Žena bez signálu se zády opírala o kůži jírovce.
Láhev se zbytkem alkoholu pustila ke kořenům.
Obdivovala vyrovnanost louky, jež před ní dominantně stála
a na chvíli si myslela, že to zvládne taky.
Narovnala se, chtěla dát ruce v bok, ale nohy se jí
zamotaly a ona se jen tak tak chytla kmenu.
Žena bez signálu zaklonila hlavu. Hleděla do očí kaštanu,
ve kterých si vybavila slova věštkyně*.
Žena bez signálu se z plných plic začala smát.
Vběhla na louku trhat heřmánek.
