Zpráva

Pondělí 1. 1. 2:07

„Směje se v rozpitých skvrnách přítomného okamžiku.
Ačkoliv těžkost, být tady a teď, bývá často podceněna,
loučí se s ní…
Vytavená pravda, kůže to vzdala, bolí.
Ví, trpělivost byla stvořena vně její duše, však navenek
chátrá suše, díky bloudícímu červu, co se vrtá hluboko
pod hrudní kůže. Smázne chladnou kapku potu z horkého
to čela, hlavně ať naň vzpomene, nebo pro dobrotu radš ne.
Všecko pomatono by tím bylo. Vycedit si krev bez pomoci,
chop se s mrtvým tělem posledního tance, když s živou
hmotou nechtěl sis ani promluvit.
Teskná jen vzpomínka na ono krásno.
Neplač nad onou obětí, jdi soucítit se svými blízkými.“

xo K

Co to je?
Proč chtěla, abych si to přečetl?
To nemohla napsat jenom - „Už tě nechci vidět…“?

Pondělí 1. 1. 17:35

„Tuhle zprávu a koneckonců všechno za ty čtyři roky,
co jsme spolu válčili, taky použiješ ve své nové knížce?
Přeju ti, aby byla o dost úspěšnější než náš vztah.“

D