Prostředí vany

Jsem v něm. Topím se pod – či nad?

Prý odpočívám.

Vidím koleje. Leje, leje tu.

Má to být snad očista?

Jdu k trati – furt rovně.

Znám to tam od chvíle, co jsem poletovala nad jahodníkem.

Teda, co mě babiččiny ruce držely nad červenajícíma semaforama.

Snědla jsem je.

Byly dobrý.

 

Jako vykolejený tělo – tělo – moje.

Vykolejený vlak mě netrápí.

Ztrácím vlasy – padaj dolu.

 

                  T o č

                                   e

                                          j

                       se.

 

Chci exit a černý slova na plátně.

Je to konec?

Tečka.

Právě teď polezu do vany, nechci, aby se mi namočila kůže, rozepínám ji jako kabát, bude viset na věšáku. – má to snad háček?

Možná tam nakonec visej i ty vaše—-.